Opilí mexičané

Při své druhé cestě do Mexika v roce 1996 jsme cestovali ve dvojici. Vypůjčené auto (Volkswagen Vento) bylo dost prostorné a když jsem u známých v Mexiko City ještě vymontoval zadní sedadla, spolu se zavazadlovým prostorem vzniknul pohodlný prostor, který jsme po celý měsíc využívali ke spánku. Dovezený stan sloužil jako podhlavník.

Pozdě odpoledne jsme byli na lokalitě Gymnocactus subterraneus a vraceli se zpět k městečku Aramberri. Po cestě jsme si vyhlídli v buši místo k přenocování. Můj společník měl s sebou malý benzínový vařič (dědečkova pozůstalost z Německé války) a zhotovili jsme si teplou večeři. Po jídle jsme všechny věci sbalili do auta a uložili jsme se ke spánku. Benzín do vařiče jsme měli v pet-láhvi a jelikož dost zapáchal, tak jsme ho na noc dávali pod auto pod kolo. Kolem půlnoci, když už jsme byli v hlubokém spánku nás vzbudil kravál u auta. Když jsme se vzpamatovali, zjistili jsme, že kolem auta krouží asi 6 - 7 Mexičanů na koních v dost hlasité konverzaci. Když jsme spustili okénko a chtěli zjistit, co se děje, zjistili jsme, že jsou hodně opilí. Je problém se domluvit se střízlivým Mexičanem, natož z opilým. Přitom se tvářili dost nepřátelsky. Stále nás někam zvali, ale v té tmě jsme nechtěli pokoušet osud a tak jsme raději zůstali v autě a čekali, zda-li nakonec neodjedou. Jejich agresivita se ale stupňovala a tak jsme se domluvili, že se jim pokusíme ujet. Kamarád se snažil přes okno jim něco vysvětlovat a já jsem mezitím přelezl na sedačku za volant. Zařadil jsem rychlost, nastartoval a ihned ujížděl. Za chvíli za námi vybouchla ohnivá koule. Hodně jsme se vylekali. Až později nám došlo, co se asi stalo. Tím že jsme měli benzín uložený v láhvi pod kolem, jsme ho při rozjezdu rozlili a asi některý z indiánu odhodil špaček cigarety a tím zapálil rozlitý benzín. Byli jsme z toho hodně vylekaní, ale indiáni z toho byli asi ve větším šoku, takže nás ani nepronásledovali.

Asi po 20-ti km jízdě jsme znovu zajeli do buše a chtěli pokračovat ve spánku. Těch dojmů však bylo tolik, že jsme to do rána spíše probděli.

← Zpět na přehled cestopisů