Proražená olejová vana

Při cestě do Mexika v roce 2003 jsme mimo jiné navštívili velice zajímavou pouštní oblast - Zona Silencio. V této oblasti jsme při hledání kytek ztrávili celý den, takže na závěr dne jsme se v této oblasti i utábořili.

Nad ránem nás však vzbudilo bubnování na stan - začalo pršet. Rychle jsme vstali, sbalili se a bez snídaně vyrazili, abychom se dostali na pevnou cestu. Byla sice pevná, ale dost kamenitá, takže po nějaké hodině jízdy se na palubní desce rozsvítila červená kontrolka se symbolem mazničky. Tušili jsme něco nedobrého, skutečnost byla krutá, proražená olejová vana a za námi se táhla černá čára od vyteklého oleje. Drobný déšť, celkem chladno, žádné prostředky na opravu, civilizace v nedohlednu. Po nějaké hodině čekání, kdy jsme si namlouvali, že tudy možná pojede nějaké auto, jsme se rozhodli hledat pomoc v nedaleké vesnici. Cesta pěšky trvala asi 2 hodiny, ale po rozmáčené poušti to bylo jako jít po náledí.

I když déšť nebyl vydatný, po nějaké době se poušť proměnila v jezero. Jílovitý písek nepropustí vodu do spodní části a voda zůstává nad terénem. Jíl se vydatně lepí na boty a hodně to klouže v místě mezi mokrou několikamilimetrovou vrstvou a suchým podkladem.

Ve vesnici se nám však olej nepodařilo koupit a tak jsme jednoho domorodce přemluvili, aby s námi zajel do další vesnice, kde měl být obchod. Jízda to byla hrozná, velký a těžký pik-ap z náhonem na zadní kola při přejezdu roklin začal klouzat. Řidič byl na tuto variantu připraven, vytáhnul řetězy, které jsme nasadili na kola a pokračovali s potížemi dál. Místy jsme ho ovšem museli tlačit a když zabral tak nás o d hlavy až k patě ohodil blátem. Zástěrky za koly tam neznají. Po krkolomné cestě jsme konečně dorazili do obchodu. Koupili olej, něco jako sekundové lepidlo a vydali se na zpáteční cestu. Pomocí domorodce jsme vanu provizorně opravili, nalili olej a vyrazili dál. Oprava ale nebyla kvalitní, olej dál v menším množství unikal, motor se přehříval. Cestovali jsme celý večer i noc na etapy. Chvilka jízdy, pak zastavit, pod vanu strčit pet-láhev do které jsme zachycovali unikající olej, hodinový spánek v sedě. Následovalo přelití oleje z pet-láhve, dolití chybějícího oleje, který unikl za jízdy a zase o kus dál, pokud to dovolila teplota motoru. Nad ránem, už notně zmožení, jsme na obzoru mezi horami zahlédli městečko. Před polednem se nám podařilo dorazit do městečka s příznačným názvem Esmeralda. Vyhledali jsme servis a po krátké době bylo auto opraveno za celkem levný peníz. Nedalo mi to, a tak jsem vlezl pod auto, abych se podíval , jak to bylo opraveno. Díra byla přelepena kusem pozinkovaného plechu. Nadšené kluky jsem rázem zchladil, když jsem jim oznámil, že s tím autem tak můžeme jezdit pouze po asfaltu, ale do terénu už to není. Raději jsme zakoupili náhradní olej a dvousložkové lepidlo. Samozřejmě jsme vyrazili znovu do terénu. Při druhé zastávce a kontrole vany jsme zjistili ,že olej znovu kape. Při každé zastávce jsme pak pod vanu dali pet-láhev. Při odjezdu olej přelili do motoru, popřípadě chybějící dolili a další 3 dny jsme takto cestovali.

Právě jsme projížděli přes polopoušť, kde byly nízké keře a jeden z nich pravděpodobně přilepený plech odtrhnul a zůstali jsme znovu stát s motorem bez oleje. Náhradní olej i lepidlo jsme měli, takže jsme se rozhodli, že si to opravíme sami. Problém byl v tom, že z díry, do které vlezl i prst, stále vykapával zbytkový olej. Z toho důvodu nebylo možno poškozené místo odmastit a důkladně zalepit - díra byla v nejnižším místě vany. Z kusu dřeva jsme za pomoci kapesního nože ustrouhali „špunt“, kterým jsme vyplnili díru. Vykapávání oleje jsme vyřešili tak, že jsme autem najeli na svah a zvedákem jsme auto ještě více naklonili na bok. Otvor už nebyl v nejnižším místě a olej přestal vykapávat. Nožem jsme oškrábali okraje otvoru, lékařskou dezinfekcí odmastili dosedací plochy. Do otvoru jsme nabili připravený dřevěný „špunt“ a místo zamazali dvousložkovým lepidlem. Kamarád z podšívky (kapsy) maskáčové blůzy vyříznul čtverec. Ten jsme celý ještě namočili do lepidla a poškozené místo touto látkou překryli. Zbytkem lepidla jsme místo důkladně zamazali.

Na 2 hodiny jsme vyrazili na průzkum okolního terénu, aby lepidlo důkladně ztvrdlo. Po návratu nalili olej do motoru a pokračovali v cestě. S takto opravenou vanou jsme v terénu cestovali dalších 14 dnů. Opravené místo tak důkladně těsnilo, že se za celou dobu neobjevila ani kapka oleje. Paradoxně při další výpravě se nám znovu podařilo prodřít vanu - to už jsme na tuto variantu byli připraveni, věděli jsme jak na to, takže opravu jsme zvládli jako běžný defekt.

 

  • Obr. 1
  • Obr. 2

 

← Zpět na přehled cestopisů