Rozmnožování - roubování

Stejně jako jiné rostliny, lze i kaktusy roubovat.

Roubujeme za účelem, bychom docílili rychlejší kvetení a tím i tvorbu semen u vzácných rostlin. Hlavně se ale roubují rostliny, které jsou na vlastních kořenech obtížně pěstovatelné. Já ve své sbírce preferují rostliny pravokořenné, přesto mám i pár roubovanců a také praktické zkušenosti s roubováním.

Roubovat lze už i několikatýdenní semenáčky. Ty se většinou roubují na peireskiopsis (obr. 1). Postupujeme tak, že špičku peireskiopsisu seřízneme skalpelem nebo žiletkou. Roub přeřízneme asi v 1/3 od spodu a posadíme na peireskiopsis. Prstem opatrně přitlačíme a květináč umístíme do stínu a prostoru se zvýšenou vlhkostí. Po pár dnech, když už roub začíná růst, začínáme rostlinu přivykat na zvýšený sluneční svit.

Tito roubovanci se můžou později seříznout 2 cm pod roubem a zasadit do humózního rašelinového substrátu. Rostlinka pak vypadá jako pravokořenná.

Rouby z peireskiopsis lze také později přeroubovat na trvalejší podložku. Další vhodnou podložkou, a tu bych nazval i jako záchrannou je Echinopsis eyreisii a jiné hybridy tohoto okruhu. Na ně lze roubovat téměř po celý rok a můžeme tím zachránit vzácné rostliny, které v zimě napadla hniloba. Před naroubováním v zimě musíme prvně rostlinku přenést do tepla a zalít. Teprve na „napitou“ rostlinu můžeme roubovat.

Asi nejpoužívanější podložkou je Eriocereus jusbertii (obr. 2). Na tyto „špalíky“ se asi nejvíce roubuje a podložka přijímá asi většinu roubů. Ostrým nožem seřízneme horní část (1 - 2cm odshora) a připravený roub posadíme na špalek. Je však potřeba, aby se cévní svazky aspoň v několika bodech překrývaly a tím došlo k úspěšnému srůstu. U tohoto roubování je však potřeba roub k podložce zafixovat na několik dní pomoci gumiček nebo jiného přitlačného mechanizmu, které po srůstu později opatrně odstraníme. Tato podložka podle odborníků hlavně v době, kdy rostou vydatně houby, v místě srůstu vytváří občas černé skvrny houbovitého původu, které brání uspěšnému srůstu. Staří praktici mi radili, že tyto roubovance je potřeba do doby, než roub přiroste, umístit pod regál do stínu. Tady musím veřejně poděkovat p. Naxerovi, který na svých hezkých a zajímavých internetových stránkách naopak doporučuje roubované rostliny umístit po naroubování na slunné místo. Zatím jsem měl možnost tuto teorii ověřit pouze na jedné přepravce, kterou jsem po naroubování umístil na pár hodin před skleník na přímé slunce. Na roubovancích v místě srůstu se neobjevily žádné černé fleky, řezné plochy zůstaly čisté. Podobnou vhodnou podložkou je Myrtilocactus geometrizans (obr. 3). Ten má však vyšší tepelné nároky na přezimování. Další vhodnou podložkou podobného rázu je Trichocereus peruvianus nebo pasacana.

Pro vzácné Echinocactusy a jiné rody jihu USA je vhodnou podložkou Ferocactus glaucescens (obr. 4, obr. 5). Rouby na nich rostou pozvolna a celkem slušně vyostňují. Podložka je vhodná i pro rod Copiapoa. Svého času se také propagovalo roubování na Echinocactus grusonii. Já osobně jsem na ně nerouboval (bylo mi je líto řezat), ale pár takových rostlin jsem koupil. Rouby po čase ale všechny „odešly“ a stejnou zkušenost mi potvrdili i jiní kaktusáři.

Celkem kladnou zkušenost mám s roubováním na Mammillarií spinosissima (obr. 6). Vzácnější miniatury z rodu Mammillaria, Toumeya, Navajoa, Pediocactus, aj. na nich zůstávají stále miniaturami, na rozdíl od podložky Eriocereus jusbertii, na které po pár letech narostou do velikosti, kdy už přestávají být hezké (obr. 7). Problém však je v tom, že podložka má sklony k odnožování a odnože se mezi mamlemi špatně odstraňují. Multihybridy astrophyt můžeme také roubovat na Astrophytum myriostigma nebo ornatum.

Zhrnutí - pro samotné roubování používáme ostrý nůž nebo skalpel, popř. žiletku. Tyto pomůcky při samotné práci musí být trvale dezinfikovány buď v lihu nebo peroxidu a otírany čistým hadříkem. K fixaci roubu používáme buď gumičky, nebo různé pružné „šibeničky“, které roub trvale přitlačují k podložce. Podle velikosti roubu můžeme roubovací element odstranit po 3 - 10 dnech. Nejspěšněji rouby přirůstají na mladou horní část podložky.

Základním pravidlem pro úspěšné roubování je potřeba, aby se cévní svazky roubu i podložky přerývaly. Pokud cévní svazky roubu a podložky mají jiný průměr, je potřeba roub posunout mimo střed tak, aby se roub s podložkou překrýval aspoň v několika bodech cevního svazku.

 

  • Obr. 1
  • Obr. 2
  • Obr. 3
  • Obr. 4
  • Obr. 5
  • Obr. 6
  • Obr. 7

 

← Zpět na přehled pěstování